Článek - Dušan Procházka - Kolik řečí znáš...
Na jedné z cest v turecké Alanyi jsme se vydali pirátskou lodí podél pobřeží. Jmenovala se BABA-A.
Osazenstvo bylo různorodé. Kromě nás, středoevropanů, tvořili nejpočetnější skupinu Rusové.
V jednom ze zálivů ohlásil kapitán: "25 min swimming pause".
Všichni skáčeme do vody. Spadnul jsem tam jak švestka a stylem líného psa si to hrabu k pobřeží. "Pómošč!!" – slyším nedaleko. Snad tu nejsou žáby? A zas…: "Pómošč"- ozývá se hromada masa, co leží na vodě s rozepnutou vestou. Zrychlil jsem na tempo kolesového parníku z Mississipi a přiblížil se k postiženému. "Do you speak english?" – pravím. "Sprechen Sie Deutsch?" kontruju. Ale dostává se mi jen "Pómošč". Zmobilizoval jsem rezervy a vysoukal ze sebe: "Govorítě po rusky"
"Da, Pomošč!" – no sláva!!!
Pane jo… ten trouba asi neumí plavat a nezavázal si ani vestu!
Šlapu vodu jako zelí. V hlavě se mi vrací vzpomínky. Na útlak 68, na paní učitelku Novákovou, jak mě trápila u maturity z ruštiny… Vystoupal jsem nad něj asi metr a než jsem se ho jal zachraňovat, srdnatě jsem mu vmetl do bledé tváře svoji pomstu: "Co lezeš do vody, když neumíš plavat, troubo jedna blbá" - tomu móóc dobře porozuměl…
Pak jsem ho chytl za hlavu, někdo se přidal u nohou. Když jsme se dohrabali k lodi, koukám a jeho
"patěna" byla zakleslá mezi zábradlím v lodním žebříku. Nemohla, chudák, kvůli zadku ani tam ani ven.
Naštěstí to vyřešil hbitý Turek. Odšpuntoval "patěnu", vytáhl Serjožu.
Cesta zpět byla už veselá. Můj nový přítel se na mne křenil s hubou od ucha k uchu, ruku stále s palcem vzhůru: "Ty geroj!" upozorňoval celou loď.
Vzal jsem doutňas a kelímek s vínem. A tak jsme si povídali. Vytasil jsem sice na něj ještě větu: "Ja tóže govorim po rusky". Pak už jsem odezíral z jeho gestikulací, že je z Novosibirska – inženýr. Byl poprvé u moře, chytl chudák fobii. Bariéra byla pryč. Nakonec jsme si popřáli hodně štěstí.
Dnes na něj vzpomínám. Měl zajímavé povolání a hezké děti. Z toho Novosibirska letěl 6 hodin. Léto tam mají vlastně jen jeden měsíc. Tak se Ti, Serjožo, omlouvám. Jak to říkal Slávek Šimek v povídce o soutěži jedlíků. Máš trénink, o jakém se mi ani nesnilo!
Pro obrazyzcest.cz
Dušan Procházka
